Tisková zpráva Blesk

Na setkání s novináři se v pondělí dne 18 . 6 . 2001 rozloučil s naší republikou americký státní senátor Fred C. Whiting , který zde působil více než tři týdny jako politický poradce nově zformované konzervativní poltické strany Česká pravice. Jeho hlavním úkolem byla příprava a podpora této politické strany směrem k parlamentním volbám 2002 . Během své mise se senátor Whiting sešel s celou řadou významných českých osobností z politiky, armády, kultury a veřejného života. Navštívil i obě komory našeho parlamentu.
        
Podle leadra České pravice Michala Simkaniče byl během mise společně vytvořen poměrně přesný časový plán, na jehož základě se straně dostane plné a dostatečné podpory ze strany amerických republikánů. Mimo jiné se kromě dalších poradenských misí počítá i s velmi razantním zásahem Republikánského národního institutu. Jeho pracovníci zde budou v listopadu školit manažerskou síť strany a v lednu příštího roku pak připravené kandidáty do červnových voleb, do kterých Česká pravice půjde pod základním heslem „Svoboda, vlast, řád a spravedlnost“. V průběhu letních prázdnin budou představena hlavní politická témata, na konci roku budou představeni kandidáti a samotná kampaň bude zahájena v polovině února příštího roku.

 
Blesk 2.2.2001

Pravicová vize
Nebát se nekrást. To je název knihy autorů Michala Simkaniče a Petra Junglinga, kterou včera pokřtily dva Železní - nakladatel Ivo Železný a televizní magnát Vladimír Železný. A o čem že kniha je? "je tam shrnutá vize a představa České pravice o budoucnosti této země," Tak pravil Michal Simkanič.


další foto

 

Mladý svět 44/2000

Rocker, politik, provokatér

Michal Simkanič je svérázný člověk. Kdysi hrál v polozakázané rockové kapele Vega. Dnes podniká v oboru potravin. Prohlašuje, že bychom se měli držet politického – přesněji republikánského – vzoru Spojených států. Tvrdí, že vstup do EU bude pro nás znamenat tragédii. Stojí ve vedení zatím početně malé politické strany s výmluvným názvem Česká pravice, s níž si dle vlastních slov troufá v příštích parlamentních volbách přeskočit vysoce nastavenou laťku 10%. Na volební kampaň má připravenou rockovou písničku, v jejímž klipu budou s různými znaménky sympatií či antipatií defilovat Reagan s Thatcherovou, Jospin s Blairem, snad dokonce i Verheugen a Prodim s celou bruselskou suitou. Na první pohled trochu provokatér. A na druhý?

Jak se dostane bývalý bigbíťák k podnikání a k ambicím vstoupit do velké politiky?
Patřím - díky svému ročníku narození (1960-pozn.aut.) – k lidem, kteří se už od útlého věku stali politickou generací. Brutální, všudypřítomná ideologie, vpád ruských vojsk, odpor, který v lidech panoval a který se pozvolna měnil v rezistenci. Za nevýstižnější heslo listopadu 1989 považují. Paní učitelko, už nám nemusíte lhát! Jedině věrohodné informace jsme mohli slyšet na zahraničních rádiích. Dodneška mám velice uctivý vztah ke Svobodné Evropě (mimochodem-jsem nadšen tím, že dnes sídlí v baráku, který si komunističtí šmejdi postavili vedle V8clavského náměstí, a když tam dnes procházejí, musí být hodně namíchlí), a především, k Hlasu Ameriky, který byl ještě věrohodnější, protože byl méně účelový, méně ideologický.

Ale zpět k bigbítu …
Náš tehdejší přirozený generační odpor a jeho ventilace snad ani nemohly mířit jinam než do bigbí¨iru. Studoval jsem potravinářskou fakultu ČVCHT. Jak víte, svobodný rozhodovací proces byl za socialismu velice úzký, takže díky ne zcela dělnickému původu jsem prostě pro některé branže byl a pro jiné nebyl předurčen. To mě s odstupem přivedlo k dnešnímu podnikání. Ale to jen okraj. Našemu dávnému bigbítu jsme říkali „neandertál-rock“. Už když ten název slyšel komunista, tak si jistě umíte představit jeho nadšení. V Praze jsme měli zákaz, hráli jsme po různých chmelových brigádách a podobně. Ne každý rocker, ale vydrží do důchodu, takže dnes kapela existuje jen formálně, v poslední době jsme ji využili jak pro byznys, tak pro politiku.

Po listopadu 1989 se to v politice muzikanty jen hemžilo: Mišík, Kubišová, Prokop… Je to i váš případ?
K politice mě rozhodně nepřitáhla nějaká rockerská filozofie. Mám-li pojmenovat svůj motiv, pak – i když to dnes zní trochu zdiskreditovaně – je to služba své zemi. Když znovu připomenu, v jak hrůzostrašném systému jsme tu před deseti lety žili, byť jako naprosto pasivní aktéři, pak je jasné, že musíme ze všech sil snažit vybudovat tu jediný kvalitní a úspěšný model fungování státu, svobodný demokratický systém, po vzoru Spojených států a Velké Británie. To je snad jediná evropská země, která snese srovnání s něčím, co bychom u nás rádi viděli.

Svoboda, demokracie… Kolikrát se tato slova skloňují a často zneužívají. Jaký mají pro vás konkrétně obsah?
Já to chápu jako svobodu výběru. Pro většinu lidí to znamená se jednou za čtyři roky opravdu odpovědně zamyslet, koho volit, koho pověřit tím, aby jim sloužil. Ačkoli to často média bagatelizují, jde opravu o každý jednotlivý hlas. Důsledkem bývá malá ochota jít k volbám nebo tendence volit povrchně, na základě nahodilých informací nebo emocí. A pak nastoupí to známé hospodské „dělání politiky“ sakra, já jsem je volil a oni nedělají to či ono. Člověk s takovým přístupem snad ani nemá právo cokoli kritizovat. A je pak chyba některých politiků, kteří tomuto „veřejnému nínění“ naslouchají, snaží se mu verbálně přizpůsobovat. Já si naopak myslím, že konzervativní politika je v tom, že vítězná strana dostane určitý mandát a ten čtyři roky bez jakékoli diskuse plní. Pak teprve ji volič předloží účet. Ale bez soustavné jistoty tohoto mandátu se nedá dělat nic. V tom je role zejména médií dost destruktivní.

Říkáte, že jste konzervativní. Netříštíte, ale tím tak trochu síly, které by měly na takzvané pravici působit spíše synergicky?
Jestliže jsme dospěli k tomu, že na naší scéně není strana, která by vyjadřovala naše názory, využili jsme vrcholného demokratického práva a založili stranu novou, které se snažíme dát ten obsah, jaký si představujeme. Navíc – a to jsem pochopil v podnikání – není u nás nikdo, kdo by vážně reprezentoval střední stav, který je v civilizovaných zemích klíčovým článkem a pilířem společnosti. Tuto mezeru chceme zaplňovat. Přitom jsem přesvědčen, že jediná strana, s níž vůbec můžeme komunikovat, je ODS. V ideálním případě budeme stát proti sobě – my a ODS. Ale už nikdo jiný. Jedni z konzervativních, druzí z liberálnějších pozic. A výběr mezi oběma možnostmi pak bude vždy přínosný. To je ale věc budoucnosti. Zatím je pro nás ODS nejbližším partnerem a v mnoha věcech můžeme a musíme být spojenci.

Takže nevěříte v třetí cesty, Impulsy, Děkujeme, odejděte…?
Impulsům a spol. nevěřím v žádném případě. Všechny tyto aktivity charakterizuje jediné slovo : nezodpovědnost. katastrofální nezodpovědnost. Laciné výkřiky, mající pikantní příchuť ještě tím, že v nich v různých rolích figuruje prezident Havel, podle mého názoru jedna z hlavních příčin toho, proč je stav v naší zemi neutěšený.

Nemáte někdy obavy z jisté otrávenosti veřejnosti různými sliby a jejich neplněním, z přepolitizovanosti života, z jeho virtualizace, z průběžného lhaní v médiích? Nebojíte se, že občan místo nošení vlajky v pravém či levém průvodu raději usedne k počítači a bude řešit softwarový problém? Čím chcete zaujmout?
Ono znechucení chápu. Kdyby nám v únoru 1990 někdo řekl, že za deset let bude sedět sedmadvacet komunistických poslanců v  parlamentu a plamenně hovořit o svobodě a demokracii, mysleli bychom si že se zbláznil. A to je jen jeden z problémů. Na druhé straně není pravda, že je u nás ekonomická krize.Stoupají úspory obyvatelstva, to je statistika, ne ideologie. Tady je krize důvěry v tento systém. A to je prostor pro nás. Chceme tuto důvěru lidem vrátit.

Jak?
Pomoci uspořádat systém v zemi tak, aby umožňovat lidem maximální svobodu a požadoval od nich maximální odpovědnost. Proto mluvíme o amerických republikánech jako o vzoru, který se vyplatí následovat. Žádný bruselský socialismus nás nespasí. Mluví-li se o ODS jako o euroskepticích, pak my jsme euroodpůrci. Než do Evropské unie, to raději vzkřísit rakouskouherský model integrace středoevropských zemí – rakousko, Maďarsko, Česko, Slovensko, Polsko, Pobaltí, Slovinsko a Chorvatsko. Jako hráz vůči Rusku. A jako partnerský blok vůči EU. Nemyslím si, že je to úplně nereálná představa.

Reflex 30
"My všichni na jedné lodi jsme a v dálce
zářivý cíl.
"My všichni na jedné lodi jsme s Českou
pravicí,"
zpívá se sborově v hymně miniaturní  strany
Česká pravice (ČP), která se touto nahrávkou
začala připravovat na listopadové senátní
volby. Člověka napadá, že v zemi Jaroslava
Haška, který v hostinci U zlatého litru založil
nesmrtelnou stranu mírného pokroku v mezích
zákona, je obtížně oddělitelné, co je vážnost a co
recese.

primditr.gif (3658 bytes)


NE, NE, NE, NE, NE

 Haškova genialita byla v tom, že dokázal zesměšnit politickou frázi tím, že převzal hesla své doby, zesílil je, a tím převrátil jejich vyznění. („Byla nám vytýkána z mnohých stran bombastičnost a frázovitost. Nelze se tomu divit, neboť šli jsme zprvu za osvědčenými vzory jiných politických stran, kde panují podobné poměry, ale lišili jsme se ode všech malých počtem svých členů.“) Hašek nejen přebíral, ale přišel i s řadou vlastních přitažlivých hesel („Každý náš volič dostane kapesní akváriu“, Voličové, protestujte hlasovacím lístkem proti zemětřesení v Mexiku“ nebo „Co čekáte od Vídně, dostanete ode mne taky“), za což byla jeho strana v doplňovacích volbách do říšské rady v roce 1911 oceněna 38 hlasy.

NEANDERTAL ROCK  

Těžko říct, jestli se strana s názvem Česká pravice rozhodla jít Haškovou cestou. Nepoznáte to z webové stránky na Internetu ani z osobního setkání s vůdci tohoto dvěstěčlenného uskupení. Už ale dvojice slov česká a pravice napovídá, že jde o něco podobného jako spojení slov mírný a pokrok. Vybavuje se přetopený hasičský bál, tlačenka a volba královny krásy, čímž nikdo nenaznačuje, že státní rozpočet by v rukou mužů a žen z České pravice skončil jako pověstná tombola ve Formanově filmu Hoří, má panenko… .
  Spíše recesnímu zaměření České pravice by napovídal i klubový charakter jejího sekretariátu, připomínající Rychlé šípy po dvaceti letech: na stěně terč na šipky s digitálním displejem, pod tím plastikové židle a v čele místnosti americký prapor a pod ním portrét budoucího prezidenta USA – George Bushe juniora. Čeští pravičáci totiž odmítají evropskou integraci a jejich vizí je co nejužší spojenectví se Spojenými státy („Chceme být evropským Portorikem USA“)
  A pokud se to nepodaří? „Druhou naší velkou zahraničněpolitickou vizí je unie se státy od Polska až po Chorvatsko“ říká výkonný místopředseda Michal Simkanič a jen tak mimochodem uvádí, že jde o území z dob Přemysla II. Otakara.
  Tento bývalý basový kytarista skupiny Neandertal Rock hodlá masově oslovit českou společnost svou písní a klipem s názvem Ne, ne, ne, ne, ne. Ta slova prý znamenají postoj jaký k evropskému sjednocování zaujala ve své poslední řeči v britském parlamentu Margaret Thatcherová. Jsou to rovněž slova, jež hoši z ČP říkají komunistické straně, kterou chtějí už několik let zrušit.
A co potom?
„Tady u nás bude každá rodina dlouho a šťastně žít.
Nebude se bát, bude spokojená, tak proč o tom jen snít.“

Pokud je to skutečně haškovské hnutí, začíná být jasné, kdo bude favoritem letošních senátních voleb.

Omezo vání svobody v EU
Ad LN 4. 2. 2000:
  Protihaiderovská jednota EU... Vzhledem k některým minulým slovním útokům pana Haidera na naše národní zájmy nemůžeme být ani my nadšeni rozhodnutím třetiny rakouských voličů. To však nic nemění na situaci, že jsme povinni plně ctít a respektovat jejich zcela svobodnou volbu. Navíc je to velmi výstražný příklad, kam vede dlouhodobé ignorantství tamních socialistů a lidovců. Pevně věřím, že v naší zemi nebude nutné, aby voličská veřejnost musela dát najevo až takto brutálním způsobem svoji rostoucí krizi nedůvěry. Odsuzuji však počínání reprezentantů EU a myslím si, že západoevropští socialisté nemohou rozhodovat o svobodné vůli voličů v cizích zemích.
Michal Simkanič,Praha

Plný text dopisu výkonného místopředsedy České pravice opět uvádíme v necenzurované verzi v rubricevyhrazené příspěvkům členů strany "Jak to vidím já"

Lidové noviny 20. 1. 2000
Na hrad jedině buldozerem.
     Vladimír Just je pro mne již dlouho ilustrací faktu, že ten, kdo chce vyniknout v určité umělecké formě a nedaří se mu to, stává se zpravidla jejím kritikem. V poslední době se nám více a více pouští do stejně fundovaných politických komentářů a možná není dobré je nechávat bez povšimnutí. Jeho až chorobná závist vůči lidem, kteří něco dokázali konkrétně vůči přednímu ekonomovi a publicistovi a předsedovi Poslanecké sněmovny vede k naprostému nepochopení, o čem vlastně kritizovaný článek byl. Každé temné absurdní drama však musí jednou skončit. Přestaňme jednou provždy podceňovat naše voliče. Ukazují-li průzkumy veřejného mínění pokles důvěryhodnosti našeho pana prezidenta, a to i přes všechno odvádění pozornosti tu k první dámě, tu ke zlým politickým stranám, a pak zase k čím dál větší snaze radit zeměkouli, jak má být uspořádána začíná platit, že přišel čas odejít. Jinak už brzy, a ani to není jisté, zbude jenom národní lítost nad zlým, rychle stárnoucím a unaveným mužem.

Michal Simkanič, Praha

 

Plný text dopisu výkonného místopředsedy České pravice uvádíme v necenzurované verzi v rubrice vyhrazené příspěvkům členů strany "Jak to vidím já"

Hospodářské noviny 27.9.1999
Česká pravice upřednostňuje Spojené státy americké před EU

       Orientaci na Spojené státy americké a nikoli na Evropskou unii chce prosadit v zahraniční politice České republiky strana Česká pravice(ČP). "Odmítáme členství v EU - výhodnější je pro nás účast v euroatlantickém združení volného trhu NAFTA" uvádí se ve včerejším prohlášení strany.
      Podle Zemanovy vlády však pro ČR z geopolitických důvodů není jiná alternativa než členství v unii. Stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil k tomu uvedl, že je třeba hledat alternativu k EU pro případ, že se naše přijetí zdrží. "Takovou možností je i orientace na USA" upozornil poslanec.
    Podle výkonného předsedy ČP Michala Simkaniče by se ČR mohla stát opěrným bodem pro USA v Evropě poté, co Američané o svou pozici na tomto kontinentu přišly díky EU. "Česká republika může být tím, čím je Izrael na Středním východě nebo Portoriko ve Střední Americe" konstatoval Simkanič. Podle jeho názoru zcela zbytečně podléhají české instituce byrokratickému diktátu EU. Díky mezinárodním dohodám se totiž ČR stane v roce 2002 součástí evropského volného trhu bez ohledu na to, zda bude členem unie či nikoli. "České veřejnosti chybějí informace o tom, jaké budou důsledky vstupu republiky do EU. Občané vědí velmi málo i o procesu přibližování k unii a tlaku, který Brusel vyvýjí na náš stát" upozornil Simkanič. Zdůraznil rovněž, že Parlament ČR přijímá bez rozmyslu evropskou legislativu, aniž by zkoumal, jaký konkrétní dopad to bude mít pro občany.
    Česká pravice má kolem stovky členů, převážně malých a středních podnikatelů. Jejímy sponzory jsou menší firmy působící v oblasti gastronomie a potravinářství. Subjekt se řadí ke konzervativním stranám typu amerických republikánů, v ČR má nejblíže k ODS.

Lidové noviny 24.9.1999
Česká pravice: Buďme Portorikem!

    PRAHA - Zahájení kampaně proti vstupu České republiky do Evropské unie oznámila včera strana Česká pravice. Nastartovaný proces našeho začleňování do unie chce zvrátit všemi politickými prostředky. Jako alternativu k zapojení do Evropské unie chce občanům nabídnout vizi úzké spolupráce s USA a členství ve sdružení NAFTA. "Nechceme nestabilní euro, chceme silný dolar. Nechceme být v hospodářském paktu proti USA" tvrdí místopředseda strany Michal Simkanič. Česká pravice věří, že se ČR může stát evropským Portorikem, Philiphinami či Izraelem. "USA potřebují mít v Evropě opěrný bod a my bychom mohly být nejlepším kandidátem."