Buletin České pravice
Zápisy z jednání, novinky, akce, zprávy


 

 


Zpět na vrch stranyZpráva o činnosti hlavní kanceláře strany ČP.

Do konce roku 1994 nevyvíjela strana ČP žádnou hospodářskou ani finanční činnost, tuto informaci jsme poskytli Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, ale přesto jsme byli nuceni dodatečně vypracovat nulovou finanční zprávu o hospodaření strany a zajistit její ověření auditorem. Tato pro stranu důležitá administrativní záležitost byla vyřešena 23.8.95.

1.1.95 pronajala Hlavni kancelář České pravice potřebné administrativní prostory v Trojské ulic! 13a Praha 8, kde vybudovala potřebné technické a materiální zázemí pro činnost strany a zajistila vedení účetnictví strany smlouvou s profesionální nestranickou účetní firmou.

V pondělí 26, června 95 zajistila Hlavní kancelář konání první tiskové konference na které se strana ČP poprvé představila veřejnosti,

15. srpna 95 zajistila Hlavní kancelář tiskovou konferenci na téma "Bezpečnost

a návrh zákona o bezpečnostních agenturách". Tiskové konference se jako host účastnil pan Scot Jenkins, přední činitel bezpečnostní agentury Wackenhut Internocionai,

V současné době Hlavní kancelář dotvořila informační a technický servis na vysoké úrovni. Tyto služby Hlavní kanceláře je možno využívat denně od 9,00 do 13.00 hodin.

Vedoucí HK ČP

Zpět na vrch stranyOznámení o zahájení veřejné činnosti strany.

Dne 28. záři 1993 předložil přípravný výbor České pravice veřejnosti politické vyhlášení programových tezí strany. Do 5. Listopadu 1993 bylo osobně kontaktováno více jak deset tisíc občanů ve všech regionech České repubifky a shromážděny podpisy podporující vyhlášeni a vzniku strany. Dne 7, ledna 1994 byla strana zaregistrována příslušným odborem MV ČR.

Ustavující sněm strany Česká pravice se konal 7. července 1994 v Praze a vyhlásil stranu za konservativní, založenou na pozitivním postoji a úctě k naší minulosti. Výkonný sbor na svém zasedáni rozhodl odložit zahájení veřejné činnosti strany až do doby po komunálních volbách 1994.

Analýza výsledků komunálních voleb ukázala, že existuje více než jeden milion nerozhodnutých pravicových voličů. Považujeme za svoji povinnost získat opět tyto voliče k podpoře cesty nastoupené po posledních parlamentních volbách. Politický režim musí být stabilizován a společnost musí být uchráněna od dalších radikálních změn.

Chceme podpořit svoji zemi a na zdravém základě zabezpečit budoucnost svým dětem. Zlo se nesmí vyplácet. Naším krédem je vlast, rodina a spravedlnost. Před námi stojí historický úkol a velká šance pro tuto zemi vybudovat pravý břeh koridoru stability a jistoty.

Vyzýváme ke spolupráci občany, kterým současný stav není lhostejný a kteří chtějí podporovat konservativní politický program.

Konservatismus naléhavě potřebujeme.

Zpět na vrch stranyKdo jsou naši voliči

Komunální volby 1994 byly důležitou prověrkou parlamentních voleb 1996. Na české poměry se účastnilo málo voličů, pouze asi 62% ze zapsaných.Z politických stran zvítězila s jasnou převahou ODS, druhé místo získala KSČM. Překvapivě velký počet hlasů získali nezávislí kandidáti.

Podle oficiálních výsledků voleb získala ODS asi 1.5 miliónu voličských hlasů (20% z celkového počtu zapsaných voličů), KSČM asi 750 tis. hlasů (10%), nezávislí kandidáti asi 1.5 mil. hlasů (20%) a ostatní velké strany,tj.ODA, KDU-ČSL a sociální demokracie asi 700 tis. hlasů (9%) dohromady.

Podle výsledků veřejných průzkumů, z celkového počtu zapsaných voličů v České republice, je minimálně 45% těch, kteří by hlasovali pro strany napravo od středu. Jedná se asi o 3.3 mil. lidí.

Komunální volby ukázaly, že strany vládní koalice celkem volí pouhé 2 mil. lidí. Existuje tedy minimálně 1.3 miliónu dosud nerozhodnutých pravicových voličů.

Považujeme za svoji povinnost získat i tyto voliče k podpoře již uskutečněných společenských změn a upevnění stability státu.

Zpět na vrch stranyZákladní programové myšlenky

 

Trváme na tom a budeme v praktlcké polltlce uplatoovat:

  • že změna společenského řádu se neodbývá pouze v politické a ekonomické rovině, ale i v rovině společenské.

  • že kapitalismus funguje pouze v roztříděné společnosti, kde je tvrdá práce odměňována..

  • že třídy získají uznání a respekt společnosti pouze převzetím zodpovědnosti.

  • že demokracie nespočívá v kuloárním jednání, ale ve výkonu občanských práv a povinností jednotllvými občany.

  • že nejvyššími hodnotami civilizované společnosti nejsou jen plné měšce, ale vlast, rodina a spravedlnost.

  • že žádné politické straně moc ve státě nepřísluší.

  • že je nemístné zdůrazňovat princip, že občan smí vše co zákon nedokáže potrestat.

  • že zlo se nesmí vyplácet a společnost se musí ujmout svého práva rozlišovat zlo a dobro.

Zpět na vrch stranyRozhovor s předsedou strany

1. Proč vznikla strana Česká pravice?
Z obav před možným zastavením nastoupené transformační cesty. Z obav, že kyvadlo vývoje se ještě nevychýlilo dost doprava. Jsme pojistka demokratického vývoje v naší zemi.

2. Proč jste veřejně vystoupili až teď?
Začínají se naplňovat obavy, které byly důvodem vzniku naší strany. Někteří lidé se mylně domnívají, že když vyhraje sociální demokracie zlepší se jak růst ekonomiky, tak sociální jistoty. To samozřejmě není možné, zatím ještě nemáme z čeho rozdělovat. Podívejme se na poslední vývoj ve státech jako je Slovensko či Maďarsko. Tam jsou u vlády sociální demokraté. Naše strana je pojistkou zaměřenou na snížení rizika volebního vítězství sociální demokracie.

3. Jaké jsou vaše cíle?

Naším cílem je stát, kde zákony se nebudou stále měnit ze dne na den, ale budou se ctít a dodržovat, a kde trest při překročení zákona bude neodvratitelný. Společnost, ve které je tvrdá práce spravedlivě odměňována.a nedotknutelnost soukromého vlastnictví je samozřejmostí. Občanská i úpracovní poctivost musí být maximálně zhodnocena. Jen zdravá společnost je předpokladem všestranného růstu jak ekonomického tak kulturního.

4. Koho chcete oslovit?
Občany, kteří uznávají stejné hodnoty jako my, což je vlast, rodina a spravedlnost. Chceme oslovit především ty, kteří cítí spoluodpovědnost za další vývoj České republiky.

5. Kterým oblastem přikládáte prvořadou důležitost?
Jsou to oblasti, které se přímo dotýkají občanů a vyvolávají jejich nespokojenost. Je třeba se věnovat s větším důrazem řešení problémů v justici, bezpečnosti, zdrtavotnictví, školství a dopravě. Nejde nám o další reformy, ale o odbornou a púoctivou práci příslušných úřadů a úředníků, protože řešení většiny problémů je v jejich kompetenci a je jejich povinností.

6. Jak chcete konkrétně řešit tyto problémy?
Vezměme si například aktuální téma ČD.
Především je třeba dosadit schopný a zodpovědný management bez ohledu na názory odborových předáků. Důsledně bojovat proti případům střetu zájmů a důsledně kontrolovat vzužívání státních dotací a toku peněz. Donutit úředníky na nižších stupních rozhodovat v rámci svých kompetencí a nést za svá rozhodnutí plnou zodpovědnost. Zamezit, aby odbory zasahovaly do výlučných pravonmocí managementu. Omezit počty zaměstnanců a převést zaměstnance z míst, kde je jich nadbitek, na místa, kde je jich nedostatek, a tím zvýšit jejich produktivitu práce.

7. Jakou vidíte roli odborů v této situaci?
Odbory se mají zabývat věcmi, které jim přísluší: zejména pracovními podmínkami zaměstnanců a odměnami za odvedenou práci v rámci kolektivního vyjednávání. V žádném případě jim nepřísluší: zasahovat do řízení podniků nebo dokonce nahrazovat činnost politických stran a zasahovat do tvorby zákonů a řízení státu. Toto vše se dnes děje a ohrožuje demokracii a stabilitu státu.

8. Oč budete usilovat?
Kapitalismus se nedá vytvořit v beztřídní společnosti a proto je nutné společnost roztřídit a znovuobnovit korektní vztahy mezi jednotlivými třídami. Společenské postavení nesmí přinášet jen výhody, ale i povinosti, což si dnes málokdo uvědomuje. Společenského uznání získají třídy pouze prokázáním svých schopností a převzetím úměrného dílu zodpovědnosti.

9. Jak se vyrovnáte s minulostí?
S minulostí jsme se vyrovnali rychle. Naším problémem je přítomnost a zejména budoucnost. Parlament schválil zákon a vytvořil úřad pro vyšetřování zločinů minulosti. Kdo se cítí poškozen, sám musí své právo uplatňovat! Z minulosti si bereme poučení pro přítomnost i budoucnost, ale nechceme ji opravovat. Minulost ponecháme historikům a její nápravu autorům science-fiction.

10. Čím se lišíte od ostatních politických stran?
Myslíme to vážně a jsme konservativní stranou bez přívlastků. Základní myšlenky a cíle strany, ze kterých vychází náš politický program, jsou pro všechny členy strany závazné a neměnné. Víme, že není možné ustavit morální zásady zákonem, chceme však vyvolat v občanech touhu po osobním růstu, morálce a zodpovědnosti.

Zpět na vrch stranyZ tiskové konference o bezpečnosti

Transformace státu přinesla zásadní změnu, větší míra svobod zákonitě zvyšuje i rizika zločinů a ohrožení nejenom majetku, ale přímo zdraví i životů obyvatel. Rozbití struktur bezpečnosti z dob totality tuto skutečnost ještě násobí. Je čas dotvořit nový moderní systém zajištění vnitřní bezpečnosti naší země a zajištění osobní bezpečnosti občanů. Přestože je tlak na státní rozpočet ze všech stran, považujeme za prioritní posílit rozpočtovou kapitolu bezpečnosti a to i na úkor takových kapitol, jako je školství a zdravotnictví. Výdaje na bezpečnost občanů nejsou nikdy zbytečné a upřednostnění je nejen otázkou logiky. Bezpečnost občana je důležitý veřejný statek, stát má povinnost ho zabezpečit a má právo vybírat daně na jeho zajištění. Občané mají naproti tomu právo kontrolovat co za své peníze od státu dostali. Pokud budou tyto finance racionálně investovány, bezpečnost se automaticky zvýší. Na podzim se má v parlamentu projednávat zákon o bezpečnostních agenturách. Tento zákon je prolomením dosavadní praxe, kdy bezpečnostní agentury vznikaly pouze jako koncesované živnosti. Tento záměr vlády a parlamentu považujeme za závažný, a to zejména z důvodů potřeb vymezit zákonem propojení mezi bezpečnostními agenturami a policií. Proto jsme pozvali na naši tiskovou konferenci ředitele jedné z největších bezpečnostních agentur na světě Wackenhut Internatlonal pro Evropu pana Scota Jenkinse, který Vás bude informovat o činnosti této bezpečnostní agentury a důležitosti jejího propojení se státními bezpečnostními složkami. Projev je založen na zkušenostech, které agentura získala nejen v USA, ale i v dalších zemích své působnosti. Pan Jenkins bude připraven zodpovědět konkrétní dotazy.

Je třeba:

  • Vytvořit centrální evidence o propojit všechny složky bezpečnosti informační sítí.
  • Připravit se na nové formy zločinnosti v této republice dříve neznámé. Pouhý statečný boj policistů bez potřebného technického vybavení, znalostí a zkušeností získaných ze zahraničí nestačí.
  • Upevnit důvěru občanů k policii a justici.
  • Aby trest za spáchaný zločin byl neodvratitelný.
  • Aby výkon trestu byl skutečně trestem.

Zpět na vrch stranyZ příspěvků členů

Česká pravice netouží po moci, ale vyžaduje kontrolu moci.

Liberalizace moci má své hranice. O tom, když chybí politikům, úředníkům a poslancům kázeň a vůle sloužit zájmům svých voličů se opakovaně přesvědčujeme ve sdělovacích prostředcích a zdánlivě není sí1a, která by zjednala nápravu. Každá politická strana má právo a povinnost dohlížet, zda členové strany zvolení do zastupitelských orgánů, do parlamentu, do úřadů a do vlády vykonávají moc svěřenou jim voliči v souladu s programem strany. Pokud strana neplní své předvolební sliby a nemá pro to závažné důvody, pak fakticky a morálně ztrácí mandát vládnout. Kontrolu zajišťuje veřejné mínění, sdělovací prostředky, ale ne vždy tlak veřejného mínění je schopen plnit své poslání, zejména jestliže se kumulují výkonné partajní funkce. Je nepřípustné I z důvodu kontroly, aby vedení strany bylo identické s členstvím ve vládě a v parlamentu. Je to jediná možnost, jak zabránit kumulaci moci a zajistit kontrolu nad plněním programu, se kterým šla strana do voleb. Ve stanovách České pravice je zakotveno, že řídící funkce ve straně je neslučitelná s členstvím ve vládě a parlamentu. Nikdo se nesmí stát neodvolatelným.

MUDr. Oldřich Macharáček

Zpět na vrch stranyTisk o nás

Článek 1

Článek 2

Článek 3

Článek 4

Zpět na vrch stranyVztah Němců a Čechů ( v období 1917-1946 z pohledu politických událostí )

V posledním roce první světové Války, kdy bylo již jasné, že Německo a Rakousko tuto válku prohraje, probíhaly intenzivní jednaní mezi vládami vítězných mocností o celkové uspořádaní Evropy po skončení této války. Těchto jednání se v určitých fázích zúčastňovali i představitelé emigrantských skupin, které reprezentovaly odbojové organizace národnostních skupin na evropském kontinentě. Česká representace měla v podstatě dvě centra. Jedno centrum v Paříži, vedené dr. Benešem a druhé centrum representované Masarykem, které po mnohých peripetiích skončilo v USA. Obě tato centra působila aktivně v tomto směru, aby byla vytvořena samostatná ČSR. Existence samotného státu byla zcela nejasná až do první poloviny roku 1918, kdy vítězící mocnosti z nutnosti, hlavně pod vlivem Wilsonovým, přistoupily k dohodě " 14 Wilsonových bodů". Tato dohoda kodifikovala vytvoření samostatných států na území bývalého Rakouska-Uherska a malé míře též Německa. V ČSR, která vznikla 28. října 1918 a byla ustanovena v hranicích bývalého Českého království a Horní země, vzniklo již od samého počátku národnostní napětí. V žádném nově vytvořeném státě po roce 1918 totiž nebylo tolik různorodých národnostních menšin.

V ČSR kromě Čechů a Slováků byla silná menšina německá, polská a maďarská, přičemž německá menšina s více než 2 miliony obyvatel, representovala velmi silný nacionalistický celek. Už při vzniku vlastní republiky mnoho vedoucích představitelů této německé menšiny zásadně vystupovalo proti jejímu začlenění do vzniklé ČSR a domáhalo se již v této době stoprocentní autonomie. Hlavními představiteli byli Schorner a Wolf, kteří vycházeli z myšlenky velkoněmectví a německé nadřazenosti nad slovanským živlem. Vzhledem k tíživé situaci v Německu po prohrané válce, jejímž následkem bylo mimo jiné střídání vlád a neutěšené ekonomické poměry, nedocházelo v prvních počátcích vzniku republiky k výraznějším vystoupením, která by ohrožovala existenci státu. Tím se rozumí masové demonstrace, srazy příslušníků německé národnosti a tak podobně. Faktem však zůstávalo, že velké oblasti, zvláště na severu Čech a Moravy, byly obývány převážně německým obyvatelstvem. To mělo za následek, že prakticky všude i v úředním styku se hovořilo německy i když oficiálně byla úředním jazykem čeština. Postupná diferenciace v německy mluvících oblastech měla za následek založení řady stran, z nichž největší význam měli agrárníci a sociální demokraté. Toto období relativního národnostního smíru nejlépe charakterizuje fakt, že Antonínu Švehlovi se v roce 1926 podařilo přivést Němce poprvé do vlády, jako národnostně nejsmířlivější část, reprezentovanou německými agrárníky Dr. Krzepekem a Prof. Spinem.

Toto relativně klidné období v našich vzájemných vztazích diverzně narušila hospodářská krize, neboť nejvíce postiženými oblastmi touto krizí byly právě oblasti s převahou německého obyvatelstva. Jejich představitelé, ať to byli sociální demokraté či agrárníci, nebo němečtí nacionalisté, shodně obviňovali vládu v Praze, že pomoc těmto oblastem Je nedostatečná anebo téměř nulová. V této situaci se dostává do popředí Masarykův názor ( 1929-30 ), který razil myšlenku přebudování ČSR na konfederativní stát podobný Švýcarské republice, s jasnou segregací francouzsky a německy mluvícího obyvatelstva. Z české politické scény se s tímto názorem ztotožňovali především agrární politici a v omezené míře i ostatní partneři v koalici. Důvod, proč tento Masarykův přístup nebyl uskutečněn, spočíval ve velmi důrazném odporu především národních socialistů, representovaných Benešem a ve vzácné shodě i s sociálně demokratickým a komunistickým křídlem naší politické representace. Nicméně na počátku 30. let docházelo nejen na české scéně k politické diferenciaci, ale docházelo k téže politické diferenciaci I v německy mluvících oblastech. Do tohoto období spadá i generační problém, neboť vedoucí politici, ať na české nebo německé straně, byli většinou penzijního věku a na jejich místo se tlačila nová mladá generace. Tato nová generace na české straně se soustřeďovala kolem klubu Přítomnost a kolem týdeníku Demokratický střed. I na německé straně se v této době začalo formovat nové hnutí, které se snažilo vyplnit vakuum po rozpuštění nacionálně sociální strany sudetské, zvláště po útěku jejího představitele, Krebse, do Německa. Toto nové hnutí soustřeďovalo především mladé politiky a do jejího čela se brzy dostal Konrad Henlein. Toto hnutí se nazývalo Sudetendeutschehelmatsfront a při veřejných vystoupeních, zvláště na počátku, zachovávalo přísnou loajalitu.

V té době, v roce 1933-34, se rovněž uskutečnila řada setkání a diskusních večerů mezi českými intelektuály Přítomnosti, Demokratického středu a Henleinem s jeho spolupracovníky. Jedno z nejvýznamnějších setkání se například uskutečnilo v bytě ing. Václava Havla, kde za německou stranu poprvé na českém území vystoupil Konrad Henlein. Ve všech těchto vystoupeních zazníval tón vzájemného porozumění a vzájemného respektování národnostních specifik. První vážný signál velkoněmeckého ducha, a tím i národnostní nesnášenlivosti zazněl na masovém vystoupení v České Lípě, který svou organizací, a projevy některých řečníků, se přiblížil rétorice projevů Hitlera a dalších exponentů německé říše.

Přelomovým rokem v česko-německých vztazích byl rok 1935, kdy se konaly parlamentní volby. Česká strana representovaná Benešem a Klofáčem byla zásadně proti připuštění německých stran a především henleinovců k těmto volbám, zatímco agrárníci, v čele s Malypetrem a Beranem, byli pro popuštění německých stran do parlamentních voleb. Kladné rozhodnutí významným způsobem ovlivnilo I stanovisko Masaryka podporované jeho synem, v té době velvyslancem v Anglii Výsledek parlamentních voleb nebyl pro českou stranu ještě natolik zdrcující, neboť například Henleina volilo jen 50% německého obyvatelstva, avšak pro mnohé byl šokující, neboť svým volebním výsledkem se henleinova strana rázem stala nejsilnější stranou v českém parlamentu. Po tomto volebním vítězství a zřejmě i pod tlakem Německa se v německy mluvících oblastech stupňovala nacionálně orientovaná politika nesnášenlivosti vůči všemu českému a především vůči vládě v Praze.

Vyvrcholením této agitace nesnášenlivosti byly komunální volby uskutečněné 21. května 1938, kde henleinova strana prakticky ovládla celou sudetoněmeckou oblast. Do tohoto období spadá i první naše mobilizace, neboť se vláda v Praze obávala zejména na základě sdělení vojenské kontrašpionáže, že Německo využije tohoto volebního výsledku a vtrhne do pohraničních oblasti ČSR. že tyto obavy nebylý zbytečné, dokumentuje řada sporů a rozmíšek. z nichž nejcharakterističtější se stal chebský incident, v němž dva ordneři patřící` k vojenské složce henleinovy strany byli zastřeleni českými četníky. Jejich pohřeb byl naprosto okázalou demonstrací německé menšiny a jejího negativního vztahu vůči českému státu. Musíme si uvědomit, že se tak stalo v době, kdy Německo mělo za sebou první válečný úspěch, a to anschluss Rakouska dne 12. března 1938. Ohromný tlak nevykonávala henleinova strana jenom v rámci ČSR, ale především Německo na mezinárodním poli. Angličtí a francouzští diplomaté v této době přešli názorově téměř na platformu Hitlera a vyvíjeli tlak na českou vládu, aby provedla národnostní narovnáni se sudetoněmeckou menšinou, tak zvaná mise Rancimenova. I když bylo zřejmé, že česká strana se snaží vyjít vstříc požadavkům sudetských Němců, podle rozkazu Ministra vnitra Černého, který zakazoval - českým orgánům použití zbraně jen v sebeobraně, bylo její úsilí tehdejšími mocnostmi kvalifikováno jako nedostatečné, zejména Anglií, Francií a Německem a byl vyvíjen tlak, aby česká vláda zcela jednoznačně přistoupila na podmínky Německa, to znamená úplnou autonomii sudetských oblastí.

Právní řešení celé problematiky mělo zakončení ve známých rozhovorech Chamberlaina s Hitlerem v Bad Godesbergu a v následné demarši vlád Anglie a Francie s požadavkem na úplné odstoupení ČSR od sudetského územím. Posledním aktem, který vše smluvně zajišťoval, byla konference v Mnichově za účasti Itálie, Německa, Anglie a Francie, jejímž výsledkem bylo známé odstoupení Sudet a vznik druhé republiky v geografické podobě tak, jak si to představoval Adolf Hitler. Česká vláda, I přes úspěšnou mobilizaci v září 1938, právní záruky územní nedotknutelnosti ze strany Francie, byla nucena podrobit se zcela těmto požadavkům. Stanovisko Sovětského svazu, které bylo v minulosti mnohokrát diskutováno, se v realistickém pohledu současných poznatků jeví přinejmenším jako problematické, neboť již v té době Sovětský svaz sledoval jednak jiné politické cíle a jednak, jak se zdá nebyl ani na taktické ozbrojené vystoupení vůbec připraven. Na této skutečnosti nemění nic ani mnohoslibné vyjádření Aleksandrovského v té době velvyslance Sovětského svazu, ani demarše Firlingera, respektive ujišťováni Klementa Gotvalda.

Začátkem října došlo tedy k obsazení Sudet německou armádou a následné emigraci velké části politické representace do zahraničí. Z vlády druhé republiky byli odstraněni všichni, kteří byli jen trochu Německu nepohodlní a takto vzniklá vláda prakticky realizovala vůči Německu výhradné politiku, kterou lze nazvat usmiřovací. Další kvalitativní změna v česko-německých vztazích nastala po 15. březnu 1939, kdy došlo k obsazení zbytku ČSR. Nejtíživější situace pro české obyvatelstvo je spojeno s příchodem Heidricha, jakožto protektora, do českých zemí. Ten se svou politikou snažil izolovat intelektuální část národa veškerými prostředky, popravami, vězněním a podobně. Současně však části národa, především pracujícím ve zbrojním průmyslu, poskytoval řadu materiálních výhod. Tato tendence byla prakticky zachována až do konce II. světové války. I lidé v emigraci se potýkali, zvláště v počátečních fázích II. světové války s řadou problémů. Ať to byly problémy uznání zahraniční československé representace na mezinárodním fóru, zvláště ze strany Anglie a Sovětského svazu, tak i s materiálními problémy vlastní existence.

Je pochopitelné, že jak II. světová válka spěla ke svému konci, došlo celkem jednoznačně, jak ze strany vítězných mocností, tak ze strany emigrace a českých representantů žijících v protektorátu k naprosté shodě v řešení německé otázky. Na jaltské konferenci a následně i v Postupimi byly vyhrocovány zásady, jak naložit s německou menšinou na území ČSR. Všechny vítězné velmoci se jednoznačně shodly na tom, že Němci žijící mimo území vlastního Německa budou, pokud se v době válečného konfliktu a před ním stali občany Německé říše, vysídleni zpět do Německa. A je třeba zdůraznit, že toto rozhodnutí bylo rozhodnutí velmocí a nikoli české strany, která ovšem s tímto postupem bez výhrad souhlasila a v letech 1945-46 je svými prostředky realizovala.

V. Kubelka

Zpět na vrch stranyStranické dokumenty

Pravidla pro výběr kandidátů a sestavení kandidátek pro parlamentní volby 1996 schválené VS.

Podmínky pro kandidáty:
Členství v ČP. Čestné prohlášení kandidáta, že nikdy vědomě nejednal proti zájmům České republiky. Občanská bezůhonnost.

  1. Územní sbory vybírají a navrhujíkandidáty. Počet kandidátů není omezen. Termín do 31.01.96 .
  2. Rady územních sborů sestaví pořadí kandidátů a návrh kandidátky předloží ke schválení Územním sněmům. Schválené návrhy kandidátek postoupí Výkonnému sboru. 28.02.96 .
  3. Výkonný sbor sestaví jednotnou celorepublikovou kandidátku, včetně pořadí kandidátů, a předloží ji ke schválení Sněmu ČP. 31.03.96 .

Zpět na vrch stranyNapište nám: Česká pravice Stránku vytvořil: Petr Fuchs © Česká pravice 1997